Výsledky vyhledávání pro dotaz například

Výsledky vyhledávání v sekci: Evropa

Müllerova vila - Praha-Střešovice

Od konce dvacátých let minulého století se u nás stal vedoucím architektonickým stylem funkcionalismus, směr mnohými odborníky i laiky zatracovaný a jinými naopak glorifikovaný jako nová forma, oproštěná od okázalosti, přezdobenosti a zbytečné komplikovanosti. V mnoha československých městech tehdy vznikaly stavby, které ohromovaly svou jednoduchostí a účelností a jejichž estetický vzhled vzbuzoval u konzervativnějších obyvatel přinejmenším rozpaky. Zatímco zpočátku neměl funkcionalismus žádná pevná formální či kompoziční pravidla, v průběhu let se některé formy přece jen ustálily. Za nejdůležitější z nich lze označit preferování pravého úhlu, asymetrii staveb, plochou střechu, hladce omítnuté zdi a pásová okna zajišťující dostatek světla. Interiéry měly být prostorné, vzdušné a oblíbenými materiály byly dřevo, sklo, linoleum či koženka. Forma zkrátka měla „následovat funkci“. Později sice došlo k určitému změkčení těchto požadavků, nicméně základní charakter funkcionalistických staveb zůstal stejný. Pokud jste z Prahy nebo do hlavního města zavítáte, můžete se o kráse funkcionalismu přesvědčit na příkladu Müllerovy vily, která stojí ve Střešovicích poblíž Ořechovky. Jedním ze světově proslulých tvůrců tohoto architektonického směru byl architekt Adolf Loos, který se narodil v roce 1870 v Brně a po studiu na průmyslové škole v Liberci přesídlil do Vídně. To bylo na konci 19. století a tehdy jeho díla dráždila architekty vyznávající historizující směry jako červený hadr býka. Pro významné změny neměli pochopení a Loosovy stavby často označovali hanlivými přízvisky. Například kavárnu Museum, která byla první významnější Loosovou prací ve Vídni, nazývali pro její strohý interiér „Café Nihilismus“. O architektech jeho typu prohlašovali, že nepotřebují tužku, protože by jim stačila guma, čímž naráželi na zdánlivou jednoduchost jejich staveb. V některých případech měli možná pravdu, ale Adolf Loos měl o architektuře vlastní jasnou představu. Dalo by se říci, že více než díky svým budovám se stal slavným díky svým myšlenkám. Vyjadřoval je v mnoha esejích, z nichž nejznámější je „Ornament a zločin“. Prosazoval zde názor, že architektura nepatří mezi umění, což však neznamená, že by neměla splňovat estetické ideály. Místo v ozdobách je však viděl v elegantní geometrické čistotě tvarů a funkčnosti stavby. Všechno, co nemělo racionální odůvodnění, mělo být z exteriéru i interiéru stavby odstraněno. Nejvýznamnější pražskou stavbou Adolfa Loose je tzv. Müllerova vila. Pro sebe a pro svou ženu Miladu ji v letech 1928–1930 nechal postavit významný stavební podnikatel Ing. dr. František Müller, spolumajitel velké stavební firmy Kapsa a Müller. Adolf Loos byl také autorem návrhu interiérů včetně svítidel, vestavěného a zčásti i volně stojícího nábytku. Vilu považoval za své nejkrásnější dílo, a dokonce zde oslavil své šedesáté narozeniny. Možná proto je dům často označován jménem svého tvůrce Loosova vila, což nebývá obvyklé. Nutno ovšem zmínit, že podobně jako v případě vily Winternitz v Košířích (Na Cihlářce 10) pomáhal i zde Loosovi architekt Karel Lhota. Stroze vypadající dům při pohledu zvenčí poutá pozornost díky svému krychlovému tvaru a nepravidelné kompozici oken. V době vzniku nebylo jednoduché stavbu prosadit; úřady nechtěly vydat stavební povolení, protože se jim vila zdála příliš velká a úředníkům se nelíbila ani plochá střecha. Návrh zahrady je společným dílem Adolfa Loose a německých zahradních architektů Camillo Schneidera, Karla Förstera a Hermanna Materna. Adolf Loos zavedl do architektonické praxe pojem „Raumplan“ neboli prostorový plán. Sám říkal, že v případě střešovické vily se mu realizace této myšlenky podařila nejlépe. Jedná se o útvar, který rezignuje na klasické rozdělení vnitřku stavby na patra a uspořádává jednotlivé místnosti podle účelu a významu kolem centrální osy, v případě Müllerovy vily kolem schodiště. Právě tato koncepce dala vile charakteristickou vzdušnost a prostor. Jednotlivé místnosti, v běžných stavbách oddělené dveřmi, se tu vzájemně prolínají. Například obývací pokoj, centrum života rodiny, je propojen s jídelnou situovanou v polopatře a s budoárem, k němuž vede točité schodiště. Centrem jídelny je kulatý stůl, který lze zvětšit přidáním jednoho či dvou mezikruží, takže může posloužit až osmnácti stolovníkům. Budoár je díky rozdělení na dvě horizontální roviny nejčlenitější místností v domě. V jeho horní části mohla paní domu trávit čas rozhovorem se svými přítelkyněmi a zároveň odtud sledovat dění v dolním obývacím pokoji, který sloužil k soukromějšímu odpolednímu odpočinku. Každá místnost v domě má jedinečný styl, kterého architekt z velké míry dosáhl použitím vhodných barev. Zatímco knihovna s převažujícími tmavými tóny působí důstojným dojmem, bílá koupelna vyzařuje čistotu. Rozdíl je i v šatnách obou manželů, pánská je spíše strohá a dámská má podstatně jemnější charakter. Kuchyně byla na svou dobu velmi moderní, i když dobové vybavení by dnešní hospodyňky asi neuspokojilo. Zařízení kuchyně mělo maximálně usnadňovat přípravu pokrmů a obsluhu rodiny, k čemuž přispíval i jídelní výtah. Barevně laděný dětský pokoj by z hlediska designu zřejmě zcela vyhovoval i dnes. Za zmínku stojí rovněž Loosova záliba ve vestavěných pohovkách, které jsou v obývacím pokoji rámovány mramorovým vytápěním. Zde také uvidíte několik křesel různých tvarů, aby si každý mohl udělat pohodlí, jak potřebuje, nebo barokní komodu, jediný kus starého nábytku, který architekt ve vile připustil. Po znárodnění vily roku 1948 a smrti Františka Müllera začalo dlouhé úsilí Milady Müllerové o záchranu této výjimečné stavby. Sama směla obývat jen malý byt, vymezený v rámci vily, a zbývající prostory sloužily jako kanceláře. V té době došlo k některým nevhodným úpravám interiéru, avšak celkově se dům zachoval v dobrém stavu a po pádu komunismu jej v restituci získala dcera původních majitelů. Od ní dům zakoupil Magistrát hlavního města Prahy a následně byl prohlášen národní kulturní památkou. Po dvouleté rekonstrukci byla ve vile roku 2000 otevřena stávající expozice a Studijní a dokumentační centrum Adolfa Loose. Při rekonstrukci na konci 20. století byla celá vila uvedena do původního stavu, takže se při její návštěvě přenesete zpět do období roku 1930. Setkáte se tu s původním nábytkem, uměleckými díly, koberci a veškerým zbývajícím mobiliářem. Všechno dokonale ladí, třeba i tapety a potahy matrací v ložnici. Je to potěšení pro oko, a to nejen architekta, ale i amatéra; vyvážený a do posledního detailu promyšlený interiér. Rekonstrukce se dočkaly i dvě výstavní akvária, jedno sladkovodní a druhé mořské. Zajímavé je i množství dobových technických detailů, například výlevka na špinavou vodu, kohoutky, splachovadla, rozvody elektřiny a vody, kliky či panty. V kotelně se zachovaly dva původní kotle zn. Stroebel včetně nářadí k jejich obsluze, v garáži si zase můžete prohlédnout automobilového veterána. Nádherným zážitkem je pohled z terasy, odkud jsou jako na dlani vidět pražské dominanty. Terasa je vybavena i slepým oknem, které Adolf Loos vytvořil z komínů a překladů. Tím vytvořil rám pomyslného obrazu, jehož obsahem byl dříve výhled na Pražský hrad, který je dnes již zastíněný vzrostlými stromy na sousedních zahradách. Promyšlená byla i koncepce zahrady, všechny zdejší květiny kvetou fialově, žlutě nebo bíle. Pokud se nám podařilo vzbudit ve vás o tuto jedinečnou stavbu skutečný zájem, nezapomeňte se předem objednat buď telefonicky, nebo pomocí internetu. Zájem o návštěvu Müllerovy vily je totiž takový, že se sem bez předchozí rezervace nedostanete. A jestli ve vás prohlídka vily vzbudí touhu pokračovat ve zkoumání moderní architektury, nemusíte odtud chodit daleko, v blízké čtvrti Ořechovka najdete další zajímavé stavby z první poloviny 20. století. Přístup:Ze stanice metra A Hradčanská tramvají č. 1 nebo 18 do stanice Ořechovka. Střešovice Převážně vilová městská čtvrť vznikla jako ves Třešovice. Současné jméno se začalo používat až v 2. polovině 19. století a oficiálního schválení se dočkalo roku 1920. O dva roky později byly Střešovice připojeny k Praze. Kromě Müllerovy vily tu stojí za pozornost rodinný dům architekta Bohumila Hübschmanna z let 1926–1927 (ulice U Laboratoře 4). Pseudorománský kostel sv. Norberta v ulici Norbertov byl postaven v letech 1890–1891 podle plánů architekta Františka Rožánka. Bývalá usedlost Andělka, v níž se dnes nachází areál Tatranu Střešovice, vznikla roku 1756. Původně chránila cestu ke Střešovicím a Břevnovu. O necelých třicet let později byl u vinice Na Kocource postaven první domek osady Třešovičky, později Střešovičky. Nedaleko Andělky si můžete prohlédnout modlitebnu Českobratrské církve evangelické z roku 1939. Dále na západ se při ulici Na Petřinách nachází přírodní památka Střešovické skály s přirozenými jeskyněmi a puklinami. Ořechovka Jméno čtvrti vzniklo poněkud kuriózním způsobem. Roku 1709 si totiž v severní části Střešovic nechal Jan Kryštof Bořek, rada dvorské komory, vybudovat letohrádek s nádhernou zahradou. Zanikl již roku 1742 za válek o dědictví rakouské, ale místu se od té doby říkalo Bořekovka, což bylo později zkomoleno na Vořechovka a na počátku 20. století opraveno na „spisovné“ Ořechovka. Dnešní vilová čtvrť vznikla v první polovině dvacátých let 20. století podle urbanistického návrhu architekta Jaroslava Vondráka. Zdejší luxusní sídla i řadové domy byly často budovány v anglickém a holandském stylu z neomítnutých červených cihel. Nejhodnotnější stavby najdete západně od Macharova náměstí; za pozornost stojí zejména vlastní Vondrákova vila (Západní 21). Z architektonického hlediska jsou za nejcennější považovány domy navržené architektem Pavlem Janákem, například vila malíře Vincence Beneše (Cukrovarnická 24), rodinný dům s ateliérem sochaře Bohumila Kafky (Na Ořechovce 41) nebo dvojdům pro malíře Emila Fillu a filozofa Jaroslava Krejčího (Lomená 10–12). Architekt Otakar Novotný byl v letech 1931–1932 autorem podobně koncipovaného domu malíře Václava Špály (Na Dračkách 5). Hradčany Na Hradčanském náměstí stojí morový sloup se sochou Panny Marie, dílo F. M. Brokofa z doby kolem roku 1726. Významnou památkou je Schwarzenberský palác postavený v letech 1545–1563 podle plánů architekta Augustina Vlacha. Uvnitř paláce sídlí Vojenské historické muzeum. Arcibiskupský palác byl v letech 1669–1694 zbarokizován podle plánů Jeana Baptista Matheye; autorem dnešní rokokové podoby je Jan Josef Wirch. Blízký Šternberský palác představuje ukázku vynikajícího umění architektů Jana Blažeje Santiniho a Giovanniho Battisty Alliprandiho. Vznikl na přelomu 17. a 18. století, interiér je vyzdoben nástropními malbami, stěny nádvoří štukem. V paláci se v současné době nacházejí sbírky Národní galerie. Toskánský palác postavil v letech 1689–1691 pro hraběte Thun-Hohensteina architekt Mathey. Na počátku 18. století přešel do majetku vévodů Toskánských, jejichž znaky zdobí frontu nad dveřmi balkónů. Na nároží paláce stojí socha sv. Michala z doby kolem roku 1700. V Loretánské ulici se nachází Hradčanská radnice, do roku 1784 sídlo správy města Hradčan. Název Loretánského náměstí je odvozen od Lorety, poutního místa, které zde vzniklo v 1. polovině 17. století podle vzoru tzv. Svaté chýše (Santa casa) v italském městečku Loreto. Nádvoří Lorety ze všech stran uzavírají ambity, v jejichž východním křídle se nachází kostel Narození Páně. Na barokní věži je umístěna zvonkohra s 30 zvonky, která je dílem pražského hodináře Petra Naumanna. Barokní průčelí Lorety vytvořil architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Známou součástí Lorety je klenotnice, tzv. Loretánský poklad, jenž obsahuje především liturgické náčiní. Jeho nejcennějším kusem je diamantová monstrance s 6 222 diamanty. Proti Loretě stojí Černínský palác, největší barokní palác v Praze, který nechal postavit Humprecht Jan Černín z Chudenic. Na jeho výstavbě se podílelo několik italských architektů v čele s Francescem Carattim. Chloubou interiéru je impozantní schodiště s nástropní freskou od Václava Vavřince Reinera Pád Titánů. V letech 1928–1938 byl palác přestavěn pro ministerstvo zahraničí, které zde sídlí dodnes. Přes Pohořelec můžete projít ke Strahovskému klášteru. Založil jej roku 1140 kníže Vladislav II. spolu s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem jako první premonstrátský klášter v zemi. V době baroka byl spolu s klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie přestavěn do současné podoby. V klášteře se nachází rozlehlá knihovna s Filozofickým a Teologickým sálem, ve kterém se nachází množství středověkých iluminovaných rukopisů. Procházku po Hradčanech lze prodloužit o prohlídku Pražského hradu. 

Pokračovat na článek


SAN MARINO

HISTORIESan Marino patřilo po staletí k Itálii, respektive k říši, které z Apeninského poloostrova ovládala velkou část tehdejšího světa - k římskému impériu. Společně se zbytkem Itálie zažilo San Marino doby slávy i úpadku. V roce 301 tu dalmatský kameník Marin, který dal malé zemičce jméno, založil klášter. Církevní komplex se později i s nejbližším okolím osamostatnil. Roku 754 získal nezávislost jako církevní enkláva. V letech 800 až 1249 spravoval San Marino šlechtický rod hrabat z Montfeltra a později vévodů z Urbina. V roce 1253 se San Marino stalo republikou. O svobodu přišli obyvatelé pouze v letech 1739 až 1740, kdy zemi okupoval Církevní stát. Itálie drží nad San Marinem ochrannou ruku od roku 1862, kdy byly podepsány první důležité smlouvy. V krutých časech druhé světové války okupovala San Marino německá armáda. SPORT, KULTURA, ZÁBAVAAč je San Marinou rozlohou malé, možností vyžití je tu velmi mnoho. Kromě několika kin se tu nachází i nespočet barů a restaurací, ve kterých můžete příjemně trávit večer. Pokud patříte mezi milovníky sportu, můžete se vyřádit při tenisu, košíkové, odbíjené, plavání či bowlingu, protože areály pro tyto aktivity jsou v San Marinu na každém rohu. Rovněž kopaná je v San Marinu jako doma. V červenci se v zemi koná mezinárodní jachtařská regata známá jako 24 Ore di San Marino. Ale nejznámějším sportovním kláním roku je Gran Premio Formula 3000 - závod, který znají ctitelé motorismu na celém světě. Podrobnosti v italštině nebo angličtině najdete na internetové adrese www.formula1.sm. Zajímavá je i návštěva několika muzeí a galerií, které se na území San Marina nacházejí. Známé je například Muzeum emigrace (Emigration Museum), jehož internetovou prezentaci najdete na adrese www.omniway.sm/emigration. A pokud vás neuchvátí burácení motorů ani procházka muzejními prostory, můžete se ponořit do světa zoubkovaných pokladů, do světa známek. San Marino je totiž známé jako vydavatel mnoha krásných filatelistických skvostů. Kromě toho vydává i zlaté pamětní mince (známé jako Scudi). Bližší údaje najdete na stránkách Státní filatelistické a numismatické kanceláře (www.aasfn.sm). ZAJÍMAVÁ MÍSTASan MarinoHlavní město stejnojmenné republiky je velmi malé, a tak i jeho popis nám nezabere příliš mnoho času. Krásnou vstupní branou do města je Porta S. Francesco z roku 1451, která se objevuje snad na všech fotografiích ze San Marina. Nad branou se nachází stejnojmenný chrám z 18. století. Můžete v něm najít mimo jiné obrazy umělce "numero uno" Tiziana. Na nedalekém náměstí Pza Della Liberta je půvabné sídlo vládních úředníků, ve kterém se i dnes úřaduje. Jen husí brky a dřevěná počitadla vystřídaly propisky a kalkulačky. A úředníci už také nenosí klotové rukávy, ale obleky od Hugo Bosse. Kousek odtud je novoklasicistní bazilika s ostatky zakladatele města a muzeum s řadou exponátů. Nejvýše v San Marinu stojí pevnosti La Rocca Guaita, Fratta a Montale, které jsou spojené vyhlídkovou cestou. Nepopsatelným zážitkem je i procházka působivými uličkami a tajemnými zákoutími historického města, plného krámků se suvenýry a obklopeného dlouhými hradbami s baštami.

Pokračovat na článek


MONACO

HISTORIENejstarší historie Monaka patří Féničanům, kteří tu ve starověku zakládají první osadu. Malý stát později upadá do područí Řeků, Římanů, Kartaginců a Janovanů. V roce 1297 se stává majetkem šlechtického rodu Grimaldiů, kterým patří dodnes. Více než sto let v šestnáctém a sedmnáctém století je protektorátem Španělska. Později získává ochrannou ruku Francie, k níž je později také připojeno. Od roku 1911 je Monako nezávislou konstituční monarchií, ve které se neplatí daně z příjmů, je tedy daňovým rájem.PODNEBÍKlimatické podmínky: Monacké knížectví se vyznačuje příjemným teplým podnebím s více než 300 slunečnými dny v roce. Podnebí má velkou zásluhu na tom, že Monako je známým turistickým rájem. Nejteplejší měsíce v roce jsou červen, červenec a srpen, kdy rtuť teploměru ukazuje kolem 30 °C. Pláže jsou však plné až do poloviny října. Nejlepší doba návštěvy: Mnoha turistům je úplně jedno, v jaké roční době přijíždějí, protože do Monaka míří zejména za hazardem. Pokud se chcete Monakem toulat, zamiřte sem na jaře nebo na podzim, který je stále příjemně teplý. Máte-li v plánu koupání či lákavé festivaly, pak je pro vás ideální horké léto. V této době je však Monako plné lidí. Davy turistů sem přijíždějí také v květnu (závody F 1) a lednu (rallye Monte Carlo).NEBEZPEČÍCharakteristika: Monako je velmi bezpečnou zemí. Prakticky na každém kroku dohlížejí na pořádek policisté, strážníci nebo garda. Hrozbou tak mohou být především kapsáři a zloději, kteří řádí zejména v turistických centrech, hlavních památkách, obchodech a tlačenicích. Nebezpečí může někdy představovat také velmi hustáZDRAVOTNICTVÍUpozornění: Vzhledem k těsným vztahům se sousední Francií platí pro Monacké knížectví stejné informace jako pro Francii - údaje o zdravotnictví i lékárnách jsou stejné, zdravotnické rady se také neliší. Podrobnosti proto hledejte v kapitole ZDRAVOTNICTVÍ v informacích o FRANCII.UBYTOVÁNÍCharakteristika ubytování: Vzhledem k tomu, že Monako ročně navštíví miliony turistů, najdete tu desítky ubytovacích kapacit. Jsou ovšem velmi drahé, a proto je výhodnější zajistit si nocleh v sousední Francii, kde je i spousta kempů a hostelů. Zato na území Monaka jsou levné kapacity vzácností. Pokud vyžadujete ubytování v Monaku, můžete nocovat především ve drahých hotelech a apartmánech. Těch je v knížectví obrovský počet. Hotely se dělí do pěti kategorií. Nutná je rezervace předem. Ideální zařízení hledejte na internetových adresách www.sbm.mc nebo www.monaco-hotel.com. Apartmány si můžete pronajmout prostřednictvím cestovní kanceláře nebo nejbližší turistické kanceláře. Také v tomto případě je nutná rezervace dlouho dopředu. Pokud toužíte po levnější variantě noclehu, zamiřte do jednoho z mála hostelů. Podrobnější informace získáte na adrese www.youthhostel.asso.mc.STRAVOVÁNÍUpozornění: Vzhledem k těsným vztahům se sousední Francií platí pro Monacké knížectví stejné informace jako pro Francii - kuchyně je stejná, nápoje stejné, možnosti stravování také. Podrobnosti proto hledejte v kapitole STRAVOVÁNÍ v informacích o FRANCII.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Vzhledem k tomu, že Monako je rájem milionářů a celebrit z celého světa, jsou zdejší obchody plné nejrůznějšího zboží. Převládají butiky renomovaných návrhářů, zlatnictví a starožitnictví. Větší města mají otevřeno od 10 do 19 hodin, a to mimo neděli. Supermarkety obsluhují zákazníky sedm dní v týdnu do 21 hodin, mnohdy i déle. V době turistické sezóny jsou obchody otevřené déle. Pošty: Poštovní schránky mají žlutou barvu a najdete je prakticky na každém rohu. Většinou jsou umístěné před poštovními úřady, ale stojí i na zdech obchodních domů. Dobu jejich vybírání najdete, stejně jako u nás, napsanou na čelní straně schránky. Pošty mají otevřeno ve všední dny od 8 do 19 hodin, v sobotu od 8 do 12 hodin. Poskytují stejné služby jako pošty v České republice. Telefony: Telefonní linky v zemi provozuje Monaco Telecom (www.monaco-telecom.mc). Voláte-li do České republiky, musíte vytočit tuto kombinaci: 00 + 420 + (předvolba) + telefonní číslo. Telefonovat můžete z poštovních úřadů, hotelů a veřejných automatů, které přijímají telefonní karty, kreditní karty nebo mince. Telefonní kartu (télécarte) koupíte v prodejnách tabáku a na poštách. Karty vám umožní volat vnitrostátně i do zahraničí. Volání nouzových čísel (policie apod.) je zdarma. Při telefonování z hotelů je dobré si předem zjistit poplatky hotelu, které se obvykle připočítávají k hovornému. Stejně jako u nás platí, že volání v nočních hodinách a o víkendech je o poznání levnější. Suvenýry: Mezi tradiční monacké suvenýry patří parfémy, čokoláda, keramika, oblečení, boty, šperky a výšivky. Mezi sběrateli jsou velice populární monacké poštovní známky. Elektřina: 220 voltů, 50 Hz.AKTIVITYKultura: Největší podíl na vybudování monacké kultury má jeho výsost princ Rainier III., který pozvedl za 50 let své vlády monackou hudbu i literaturu bez nadsázky do nadpozemských výšin. Z popudu Rainiera III. byla založena například Monacká hudební akademie, a to v roce 1956. Velkému zájmu se návštěvníků těší i Filharmonický orchestr Monte-Carlo založený v roce 1863. V roce 1953 se stal světoznámý jako Národní orchestr Monte-Carla, ale v roce 1979 se vrátil zpět k původnímu názvu. Tuto monackou chloubu dirigovali mimo jiné Richard Strauss nebo Leonard Berstein. Významnými kulturní stánky knížectví jsou Opera Monte-Carlo (www.opera.mc) a Les Ballets de Monte-Carlo (www.balletsdemontecarlo.com). Známými divadly jsou Fort Antoine a Théâtre Princesse Grace. Místem častých návštěv je také Muzeum lodí ve Fontvielle, které bylo otevřeno v roce 1993. Zabírá 600 čtverečních metrů a obsahuje sbírku modelů lodí ze všech koutů světa, včetně válečných. Monako je proslavené i rušnými festivaly, kterým kraluje Jarní umělecký festival, Týden barokní hudby a Mezinárodní cirkusový festival. Bližší informace o festivalech najdete na internetových stránkách Monackého turistického úřadu (www.monaco-tourism.com). Zábava: Rušný noční život, lesk světel a zábava - to jsou hlavní důvody, proč do Monaka míří lidé z celého světa. Především čtvrť Monte-Carlo není ničím jiným, než průvodcem zábavou. Zajít si proto můžete do různých varieté, diskoték nebo v klidu sledovat film v kině. Ale životem to kypí hlavně v kasinech, kolem nichž jsou diskotéky a varieté soustředěny. Takže popravdě řečeno, ať už zamíříte do jakéhokoliv zábavního podniku, stejně vždy skončíte v kasinu. Chuťové pohárky můžete ukojit v četných restauracích. Přehledného průvodce zábavou v Monaku ve francouzštině naleznete na internetových stránkách www.happymonaco.com. Pokud vás lákají rychle vydělané (nebo prohrané) peníze, zaujmou vás internetové stránky kasin v Monaku (www.sbm.mc). Sport: Když se řekne Monako a sport, vybaví se většině turistů motorismus. Není divu, vždyť na území malého státečku se konají dva prestižní závody - rallye Monte-Carlo (leden) a Velká cena Formule 1 (květen). Stránky věnované motoristickým sportům v Monaku najdete na internetové adrese www.acm.mc. Krásné počasí přeje vodním sportům. Hlavní veřejnou pláží je Larvotto. Velice populární jsou i pláže Monte-Carlo Beach Club nebo Beach Plaza Sea Club. Koupat se ale nemusíte jen v moři, protože v Monaku je také celá řada plaveckých bazénů. Populární je bazén prince Rainiera III., ale upravené bazény mají všechny větší hotely v knížectví. Častým vodním sportem je také potápění, windsurfing, vodní lyžování a jachting. Všechno o jachtingu najdete na stránkách Jachtařského klubu (www.yacht-club-monaco.mc). Mezi suchozemskými sporty se velké oblibě těší golf (jak jinak, v Monaku). Je až k neuvěření, že by se v tak malé zemi našlo místo pro golfové hřiště, ale je tomu tak. Golfový klub, respektive zdejší 18ti jamkové hřiště se nachází v nadmořské výšce 810 na Mont Agel. Takže pokud vás omrzí otloukání bílého míčku, stačí zvednout hlavu a prohlížet si krásné panorama monackého knížectví. Nechcete-li se drápat tak vysoko, zamiřte do Parku princezny Antoinetty, kde si golf zahrajete také, i když je takový mini. Dalším oblíbeným sportem je squash a tenis (www.mccc.mc). Divácky populárním sportem je také kopaná, a to především v podání klubu AS Monaco (www.asm-foot.mc). Velkému zájmu se těší Monacký mezinárodní maratón (www.monaco-marathon.com).ZAJÍMAVÁ MÍSTAMonakoToto město je centrem Monackého knížectví, druhého nejmenšího státu světa, který se rozkládá na břehu Ligurského moře při alpských svazích. Historie města stejně jako celé země sahá do 10. století před naším letopočtem, kdy tu byla Féničany založena osada, která se brzy stala nejen významným přístavem, ale také důležitým centrem obchodu. Řekové a Římané jako někdejší pánové tohoto území úzkostlivě dbali na jeho plynulý rozvoj a stále jej rozšiřovali. Dnes Monako žije z cestovního ruchu, čemuž výrazně přispívá i konání jednoho ze závodů série Formule 1 - Velká cena Monaka, kdy se přímo v ulicích města odehrávají strhující sportovní bitvy. Město každoročně navštíví několik milionů turistů. Jedním ze symbolů je proslulé střídání stráží před branami Knížecího paláce a stavby v renesančním stylu s úchvatnými interiéry. Další zajímavostí je známé Oceánografické muzeum s gigantickým akváriem, desítkami vzácných mořských živočichů a středomořskou faunou. Toto muzeum obklopují Svatomartinské zahrady, které vás na okamžik přenesou do daleké Afriky díky rostlinám a stromům typickým pro africkou vegetaci. Nedaleko Oceánografického muzea se nachází také monumentální stavba katedrály z přelomu 19. a 20. století, ve které jsou umístěny mimo jiné hrobky monackých knížat. Aniž byste si jakkoliv uvědomili fakt, že vycházíte z města, ocitáte se náhle v druhém městě Monackého knížectví, Monte-Carlu, které je známým letoviskem, obchodním centrem a sídlem desítek luxusních vil milionářů. Monte-Carlo je ale známé především díky kasinům, z nichž první zde bylo založeno už v 19. století. Opravdového rozmachu se odvětví dočkalo až na konci století, kdy tu byla postavena nejznámější stavba Kasina, jejímž tvůrcem nebyl nikdo jiný než architekt pařížské opery Ch. Garnier. V budově je celá řada rozličných heren, restaurací, čajoven a salónků. Okolí kasina tvoří krásné zahrady s terasami, ze kterých je dokonalý výhled na tuto maličkatou, ale velmi zajímavou zemi.

Pokračovat na článek


BĚLORUSKO

HISTORIEÚzemí dnešního Běloruska bylo původně částí Kyjevské Rusi, od 14. století patřilo Litevskému velkoknížectví. V roce 1569 získali tuto část východní Evropy Poláci, ale dlouho se z jejího držení neradovali. Ve druhé polovině 18. století bylo Bělorusko postupně připojeno k Rusku. Tahanice Ruska a Polska o tento stát pokračovaly i na začátku 20. století. V roce 1919 byla sice vyhlášena Litevsko-Běloruská sovětská socialistická republika, ale neměla dlouhého trvání. Po obsazení polskými vojsky v roce 1920 byla západní část Běloruska připojena k Polsku. Ve východních oblastech vznikla Běloruská SSR, která se v roce 1922 stala součástí svazové republiky SSSR. Západní polské území bylo k Bělorusku, respektive k Sovětskému svazu, připojeno v roce 1939. Významný historický mezník přišel v roce 1991, kdy se sovětská velmoc rozpadla a Bělorusko vyhlásilo samostatnost. K moci se dostal Alexandr Hryharjevič Lukašenko označovaný za novodobého diktátora. V roce 1994 se stal prezidentem, rozpustil parlament a v roce 1996 nechal referendem schválit novou ústavu, která nebývalou měrou posiluje prezidentské pravomoci.PODNEBÍKlimatické podmínky: Bělorusko má mírné kontinentální klima. Teploty pod bodem mrazu se začínají objevovat až v polovině října a trvají do května. Během zimních měsíců se teploty běžně pohybují kolem - 15 °C, někdy se však můžete setkat i s teplotami až - 30 °C. Není třeba dodávat, že o sníh není nouze. S pořádným vedrem se setkáte jen po krátkou dobu několika týdnů během letních měsíců, kdy teploty dosahují až 30 °C. Zbytek léta je ve znamení teplot mezi 15 °C a 25 °C. Koupat se lze v řekách nebo jezerech, stačí trocha otužilosti. Podzim je zpravidla deštivý. Nejlepší doba návštěvy: Ideální dobou pro poznávání Běloruska je pozdní jaro či léto, kdy je příjemné teplo. Počítejte však s tím, že vás mohou překvapit dešťové srážky. Proto je důležité nezapomenout pláštěnku nebo alespoň deštník.NEBEZPEČÍCharakteristika: Bělorusko je podle českého ministerstva zahraničí policejním státem. Z toho vyplývá, že možnost stát se obětí obecné kriminální činnosti je relativně nízká. Bělorusko si však zachovává specifiku "sovětského" prostředí pokud jde o jednání na institucích, a to včetně stanic policie a dopravních milicí. Bezpečnostní situace na silnicích se v porovnání s minulými lety zlepšila. K násilí však přesto dochází i na hlavních silničních tazích jako Brest-Minsk, Minsk-Gomel, Minsk-Vilnius a Minsk-Grodno. Většinou se týká plně naložených nákladních automobilů TIR. Při cestování osobním vozem je třeba počítat s velkým počtem policejních hlídek, které (většinou nikoliv otevřeně) čekají úplatek místo případné pokuty. Na silnici se doporučuje chovat skromně, nepředvádět peněženky s tvrdými valutami, a to ani uvnitř vozu u benzinové pumpy. Pokud řidič potřebuje odpočívat, doporučuje se zastavit na stanovištích silniční milice DAI, sníží se tak riziko přepadení. Není rozumné zastavovat stopařům, ani ženského pohlaví. Nezastavujte u odstavených automobilů na kraji silnice. Porucha může být fingovaná a z nešťastného řidiče se může vyklubat ozbrojený pachatel. Bezpečnostní situace ve městech je různá a ne vždy ideální. Především je nutné dbát na bezpečné uložení peněz a osobních dokladů, zbytečně nepoutat pozornost. Ve velkých městech na hlavních třídách je však možné chodit bez většího rizika 24 hodin denně. Zdravotní rizika: Nedoporučujeme pít vodu z vodovodního řadu (lepší je kupovat balenou vodu v lahvích s neporušeným uzávěrem). Rovněž není rozumné konzumovat nápoje s ledem, protože může být vyroben ze zdravotně závadné vody. V roce 1998 překročilo Bělorusko podle Mezinárodní zdravotnické organizace kritickou hranici rozšíření AIDS, proto doporučujeme nepodléhat svodům běloruských prostitutek a vyvarovat se rizikovému pohlavnímu styku. Drogová kriminalita: Dovoz omamných a psychotropních látek nebo jejich polotovarů je přísně zakázán v jakémkoliv množství. Distribuce narkotik je kvalifikována jako závažný trestný čin, za který hrozí přísné tresty.ZDRAVOTNICTVÍCharakteristika zdravotnictví: Zdravotní péče je na přijatelné úrovni, přestože se běloruské nemocnice a polikliniky permanentně potýkají s nedostatkem základních lékařských potřeb a také s akutním nedostatkem financí. Lékařům se často nedostává anestetik, vakcín i antibiotik. Cestovatelé by se proto měli předzásobit léky v množství přiměřeném délce pobytu. Lékařská péče v rámci první pomoci by měla být poskytována zdarma. Návštěvníci Běloruska by si však měli před cestou sjednat kvalitní zdravotní pojištění, protože vážnější případy (jako je například hospitalizace nebo převoz do vlasti) může stát desetitisíce dolarů. Léky a lékárny: Lékárny najdete prakticky ve všech větších městech. Většinou jsou otevřené ve všední dny od 9 do 18 hodin. Některé lékárny fungují nepřetržitě. Léky bývají stejně drahé jako u nás, mnohdy je však problém potřebné medikamenty sehnat. Další rady: Změna jídelníčku a nedostatečná hygiena je původce poměrně častého cestovního průjmu. Ten způsobují viry, bakterie a paraziti, kteří mohou být obsaženi například i ve vodě. Proto je důležité věnovat kvalitě jídla i vody náležitou pozornost. Doporučujeme pít výhradně kupovanou balenou vodu s neporušeným uzávěrem. V restauracích si objednávejte nápoje bez ledu. Mléčné produkty kupujte jen pasterizované, nejezte u pouličních stánků, vodu i zeleninu vždy důkladně umyjte (pod kupovanou balenou vodou). Infekce se v lepším případě projevuje jen průjmem, v horším případě zvracením nebo horečkou. V případě cest do běloruské přírody je vhodné očkování proti klíšťové encefalitidě. Rovněž se doporučuje i očkování proti žloutence typu A i B a tyfu.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Klasický obchod najdete snad v každé vesničce. Ve větších městech jsou však lépe zásobené. Všude ale bez problémů seženete základní potraviny i hygienické potřeby. Zaplatit však musíte zpravidla jen běloruskými rubly. Obchody mají otevřeno ve všední dny od 9 do 19 hodin, v sobotu od 9 do 18 hodin. Obchodní domy jsou otevřené ještě o hodinu déle. Obchody s turistickými suvenýry bývají otevřené pro zákazníky i v neděli. Pošty: Z běloruských pošt lze zpravidla posílat nejen zásilky, ale i telegramy. Je možné odtud i telefonovat, faxovat a v některých případech také využívat e-mail. Centrální pošta v Minsku umožňuje zasílání expresních zásilek (DHL apod.). Otevřeno má od 7.30 do 23 hodin. Internet: V Minsku a Brestu je několik internetových kaváren, které je možné bez problémů využívat. V Minsku je najdete v ulicích Kulman a Surganova. Telefony: Kvalita telefonního spojení se blíží situaci v Československu v sedmdesátých letech 20. století. Telefonovat je možné z hotelů, pošt a telefonních budek po zakoupení magnetických karet. Cena karty závisí na délce možného hovoru a pohybuje se od 0,5 USD do 3 USD. Šedé budky jsou určené pro místní hovory. Do zahraničí se dovoláte z modrých telefonních budek. Při telefonování do zahraničí je však zapotřebí rezervovat hovor u operátora. Síť GSM začala místy fungovat v dubnu 1999. Dnes pokrývá metropoli Minsk a ostatní velká města. Místními operátory jsou telekomunikační firmy Belcel a Welcome, funkční je roaming s telefony Eurotel. Pokud s sebou nemáte mobilní telefon, můžete si ho pronajmout na letišti v Minsku u stánku společnosti Belcel a ve městě. Suvenýry: Oblíbenými suvenýry jsou rozličné řezbářské práce, které mají v Bělorusku velmi dlouhou historii. Známé jsou například nejrůznější krabičky, schránky na šperky nebo slámky. Turisté ze západních zemí preferují především tradiční ruské matrjošky a samovary, které se tu také hojně prodávají. Elektřina: 220 voltů, 50 Hz.ZAJÍMAVÁ MÍSTABrestHrdé město u hranic s Polskem. Leží na frekventované silniční a železniční trase východního koutu Evropy. Brest je pohraničním městem, a tak se i tady mísí běloruský život s polským. Za nákupy sem dojíždějí i obyvatelé vnitrozemí. Zřejmě nejslavnější stavbou Brestu je mohutná pevnost. Když město přepadla v červnu 1941 německá vojska, vzdorovala jim déle než měsíc. I okolnosti založení pevnosti jsou velmi zajímavé, proto se u ní Bongo Bongo zastaví důkladněji. Zatímco Brest se pyšní dlouhou historií, brestská pevnost je podstatně mladší. Když se vojenští hodnostáři usnesli na tom, že se v Brestu bude stavět opevněný komplex, rozhodli také o tom, že se celé město musí přemístit na východ, aby pro masivní pevnost vznikl dostatečný prostor. Jak rozhodli, tak se také stalo. Dnes je brestská pevnost a její okolí velkým památníkem, protože většina ostatních budov byla v roce 1941 srovnána se zemí. Na západ od pevnosti se nacházejí zbytky Nikolajevského kostela, nejstaršího ve městě. Mezi významné církevní stavby patří i dvě stě let starý kostel sv. Nikolaje. A pokud vás zajímá historie Brestu, navštivte městské archeologické muzeum. Zhruba čtyřicet kilometrů severně od Brestu se nalézá přírodní rezervace Bělazevskaja Pušča. Je dokladem toho, jak vypadal původní evropský les. Malá část rezervace leží na polské straně a je administrativně ve společné správě s Běloruskem. V přirozeném prostředí žije více než padesát ohrožených druhů živočichů, mezi nimi například los, jelen, rys, kanec, divoký kůň, hranostaj, kuna, vydra a bobr, ale nejproslulejší je asi tisícovka evropských bizonů - tedy druhu, který byl ve dvacátých letech na pokraji vymření. Z Brestu sem jezdí několik autobusů denně. HrodnaMožná nejmalebnější městečko celého Běloruska. Malebné je jednoduše proto, že přečkalo válku lépe než ostatní. Díky tomu se pyšní desítkami zachovalých historických staveb, jejichž základní kameny byly položeny často už před 14. stoletím, kdy byla Hrodna pohlcena Litvou. Právě v této době tu vyrostla i obranná pevnost. Později přibyl také impozantní palác a několik kostelů. Dnes je Hrodna průmyslové a kulturní centrum s kosmopolitní atmosférou. Mezi nejkrásnější chrámy patří nádherná barokní katedrála a renesanční Bernardinský kostel s klášterem. Staré časy připomíná dřevěný Kostel sv. Borise a Hliba z 12. století, který je druhou nejstarší stavbou v zemi. Starý Zámek v Hrodně byl vybudován ve 14. století, ale jediné zachovalé zbytky tvoří několik původních zdí. Zdejší muzeum nabízí zajímavou výstavu s exponáty mnohdy staršími než deset staletí. V těsné blízkosti se nachází Nový Zámek z poloviny 18. století, původně v rokokovém stylu, ale později renovovaný do jemnější podoby. V současnosti tu cestovatelé najdou muzeum, knihovnu a sídlo ministerstva kultury. MinskHrdé město dlouhé historie, jedno z nejstarších v Evropě. Záznamy a vykopávky dokazují, že bylo osídleno už na začátku 9. století. Díky výhodné poloze na křižovatce obchodních cest se rychle rozrůstalo a v 11. století tu už stála významná pevnost. O čtyři staletí později ale Minsk postihla série pohrom. Byl vypleněn tatarskými vojsky, vyhořel a obyvatele zdecimovala morová epidemie. Aby toho nebylo málo, ve třicetileté válce byl Minsk téměř srovnán se zemí švédskými vojáky a velké ztráty utrpěl i během napoleonských válek. První světovou válku přežil s malými šrámy, zato druhý konflikt byl pro Minsk naprostou katastrofou. Nezůstal tu na kameni kámen, z osmdesáti procent domů zbyly jen základy. Většina staveb v Minsku proto byla postavena až po válce. Dnes je Minsk pravděpodobně nejvěrnějším příkladem sovětského plánování na nejvyšší úrovni. Jednotvárnost monumentálních průčelí tu jde ruku v ruce s širokými ulicemi a parky, které lákají svým klidem a pohodou. Je to město plné shonu, kosmopolitní atmosféry, ovšem s čistějším a zářivějším vyzněním než v ostatních postsovětských městech. Prvním místem Minsku, které mohou cestovatelé vidět, je obrovské Přinádražní náměstí. Dvě věže mají symbolizovat vstupní bránu do města. Nedaleko se nachází hlavní třída Minsku, třída Františka Skaryny, obrovská a hektická promenáda. Na jihozápadním konci třídy je asi půl kilometru dlouhé náměstí Nezávislosti, které obklopují vládní budovy, úřady a atraktivní katolický kostel sv. Simona. Turisté tu mohou vidět také významnou Běloruskou univerzitu, některé modernější domy a hotel Minsk. Třída Františka Skaryny je plná nejrůznější staveb, moderní poštou počínaje a pomníkem vojáků sovětské armády konče. Park Janka Kupaly je příjemnou rozlehlou plochou zeleně ohraničenou řekou Svisloč. Samozřejmě tu nechybí ani památník tohoto národního básníka a botanická zahrada. Můžete si pronajmout loďku nebo se zastavit u domu, ve kterém se v roce 1898 konal ilegální kongres Ruské komunistické strany. Staré město, které leží západně od třídy Františka Skaryny, je sídlem pravoslavné Mariinské katedrály ze 17. století, honosného Petropavlovského kostela nebo pevnosti z 18. století. Za poznáním dřívějšího Minsku se vydejte na východ od řeky Svisloč, například do čtvrti okolo ulice Mašerava, která byla přebudována ve stylu 17. století. Je to kuriózní místo plné kaváren, barů, restaurací a obchůdků se suvenýry. Šedesát kilometrů severně od Minsku leží Katyň, dostupná s organizovanými výpravami. Je to jeden velký památník obětem největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva, druhé světové války. Hřbitov vesnic připomíná celkem 185 běloruských obcí a měst, které byly během ničivého konfliktu vyhlazené Němci. NjasvižJedno z nejstarších měst v zemi. Jeho původ sahá do 13. století, ale největšího rozkvětu dosáhlo v polovině 16. století. Během dalších desítek let však přišlo několik zásadních zvratů - válka, požáry a kulturní úpadek, který přivodil, že město Njasviž kleslo na významu a jeho rozvoj se zastavil. Dnes tvoří nahodilou směs malovaných dřevěných chalup a obydlí s architekturou 16. století. Městský sál ze stejného období je jedním z nejstarších. Honosí se zajímavou podobou a zpracováním. Njasviž je ale plné také dalších památek. V objektivech fotoaparátů se často objevuje Slutská brána, která prošla v 18. století přestavbou v barokním stylu. Obrovský a pochmurný Polský katolický kostel je rovněž v barokním stylu. Nad kostelem se nachází Radziwillův palác navržený italským architektem Bernardonim v 16. století. Dnes je v něm sanatorium pro kardiaky a neurotické pacienty. PolackOspalé město s bohatou historií, která se datuje do 6. století. Ačkoliv se městu vyhnuly nájezdy mocichtivých Mongolů ve 13. století, poroba zdejší lid stejně neminula. O pár set let později se totiž Polack dostal pod nadvládu Litvy a Polska a zdejší obyvatelé se stali doslova otroky, kteří se dřeli především ve zdejším říčním přístavu. Polack je sice pochmurným městem, ve kterém je patrné sovětské plánování, ale přesto stojí za návštěvu. Za zmínku stojí katedrála sv. Sofie postavená v 11. století, nejstarší stavba v zemi. Předlohou jí byla stejnojmenná katedrála v Kyjevě. Polacká stavba se naštěstí zachovala nepoškozená. To už se ale bohužel nedá říci o jejím vybavení, které lehlo v 15. století popelem, navíc se tu usídlili vojáci. Svému účelu začala katedrála opět sloužit v 18. století. Dnes je uvnitř muzeum. Východně od Polacku leží Vicebsk, který se kdysi chlubil více než třicítkou kostelů a bohatou kulturní scénou. Hodně času tu trávil například Vasilij Kandinskij nebo Marc Chagall, který se tu narodil. Krásná atmosféra kulturního centra však vzala za své po 2. světové válce a pak po sovětské éře, ovšem v některých částech starého města přetrvala dodnes. Vicebské umělecké muzeum nabízí přechodné expozice stejně jako stálé ukázky evropských prací z 18. až 20. století. Opodál se nalézá Starý městský sál, naproti části hradeb historického Vicebsku. Nedaleko památníku francouzsko-ruské války stojí elegantní palác, dnes údajně sídlo tajných služeb.

Pokračovat na článek


IRSKO

HISTORIEStarověký ostrov Hiberia byl obýván Kelty, kteří tu vytvořili řadu samostatných království. Už od 11. století sem však začala zasahovat anglo-normandská expanze, na jejímž konci bylo totální porobení ostrova. Irové se však s pokorou nikdy nesmířili, a tak už koncem 18. století začaly být na ostrově velmi silné tendence k opětovnému odtržení od Anglie. Autonomie Irové dosáhli až v roce 1914, ale první světová válka jejímu provedení zabránila. Fakticky je Irsko autonomní od roku 1921. Bezprostředně po konci prvního světového konfliktu začala ostrovem zmítat krvavá občanská válka, jejímž důsledkem bylo roztržení ostrova na dvě části - anglickou a irskou. To platí dodnes. Irské vztahy s Velkou Británií jsou vcelku korektní, ale opravdové vřelosti brání fakt, že právě z Irské republiky se rekrutují irští teroristé, kteří usilují o osamostatnění zbytku ostrova.PODNEBÍKlimatické podmínky: Irsko má mírné podnebí, výrazně oceánské s vysokou vlhkostí vzduchu. Teploty jsou vyrovnané kvůli Golfskému proudu a jihozápadním mořským větrům. Léta bývají horká, jarní a podzimní měsíce teplotně přijatelné. Ani zimy nejsou z nejchladnějších, ale přesto vás mohou zaskočit mrazy. Irské podnebí je velmi deštivé. Počítejte s tím, že dva ze tří dnů prší nebo alespoň poprchává. Například v jihozápadních horách spadne ročně 2600 milimetrů srážek. V závětrných oblastech na východně prší méně, roční úhrn srážek činí 750 milimetrů. Aktuální informace o počasí v Irsku můžete najít na mnoha internetových stránkách. Například na www.ireland.com/weather je pravidelně aktualizovaná předpověď. Ta se nachází i na dalších internetových adresách: www.examiner.ie/cgi-bin/today/aimsir.shtml (denní předpověď počasí) a www.independent.ie/cgi-bin/today/aimsir.shtml (denní předpověď). Dobře řešenou předpověď se zajímavými a přehlednými obrázky najdete na adrese http://utvinternet.ie/index.asp?p=/weather. Nejlepší doba návštěvy: Pokud vás zrovna nefascinuje zima, je nejlepší přijet do Irska v letních měsících, tedy v červenci a srpnu. Je nejtepleji a jsou také nejdelší dny. Problémem může být to, že v této době do Irska přijíždí nejvíce turistů, a tak můžete mít problémy se sháněním ubytování a s davy lidí v nejvýznamnějších památkách. Rovněž ceny v letních měsících mírně stoupají. Doporučené oblečení: Závisí na době, kdy se chystáte Irsko navštívit. Ať už sem však přijedete kdykoliv, nezapomeňte přibalit nepromokavé oblečení (alespoň kvalitní nepromokavou bundu).NEBEZPEČÍCharakteristika: Bezpečnostní situace pro turisty je v Irsku nadmíru příznivá, žádné zásadní nebezpečí jim nehrozí. Je však třeba dodržovat základní bezpečnostní opatření, tedy střežit příruční zavazadla s cestovními dokumenty a finančními prostředky, cennosti raději nechávat v hotelovém trezoru a netábořit mimo vyhrazená místa. V irských městech se množí případy vykrádání osobních automobilů. Zlodějům jde především o autorádia, mobilní telefony a volně položené předměty. Proto doporučujeme nenechávat nic cennějšího ve vozech a parkovat na bezpečných místech, nejlépe na hlídaných parkovištích.ZDRAVOTNICTVÍCharakteristika zdravotnictví: Lékařská péče v Irsku je velmi dobrá, lékaři zkušení a místní zdravotnická zařízení na dobré úrovni. Disponují veškerým potřebným moderním vybavením. Také rychlá záchranná pomoc funguje skvěle. Kvalitní nemocnici najdete prakticky v každém větším městě. Do Irka není předepsáno žádné povinné očkování. Podrobné informace najdete na stránkách irského ministerstva zdravotnictví (www.doh.ie). Počítejte s tím, že mezi Irskem a Českou republikou není zatím podepsaná mezivládní dohoda o lékařské pomoci, a proto budete muset za veškeré zdravotnické zákroky zaplatit v hotovosti. To se týká i léků. Proto nezapomeňte na kvalitní zdravotní pojištění. Léky a lékárny: Lékárny se v Irsku označují jako Pharmacy. Poznáte je podle zeleného kříže na bílém pozadí. Lékáren je v zemi dostatek a personál je fundovaný. Stejně jako u nás se bez předpisu mohou vydávat jen volně prodejné léky. Proto je lepší, když se na cestu předzásobíte dostatečným množstvím potřebných medikamentů. Lékárny bývají otevřené ve všední dny od 8 do 20 hodin. Fungují i lékárny otevřené 24 hodin denně. Pokud narazíte na zavřené dveře lékárny, měl by na nich viset lístek s adresou nejbližší nonstop otevřené lékárny. Pokud tam nevisí, získáte tuto informaci na policejní stanici nebo na recepci hotelu. Většina lékáren je v soukromém vlastnictví. Další rady: Změna stravy i prostředí může některým cestovatelům přinášet nepříjemné potíže spojené s cestovním průjmem. Většinou se ale nejedná o nic vážného a vše vyřeší běžné léky. Pokud však potíže trvají delší dobu, není od věci navštívit lékaře. Při toulkách irskou přírodou doporučujeme očkování proti klíšťatům.OBCHODY A SLUŽBYObchody: Možností dobrých nákupů je v Irsku mnoho. Zavítat můžete do malých krámků i do supermarketů. Nabízejí široký výběr zboží, cenová hladina je však oproti České republice vyšší. Otevírací hodiny obchodů jsou od pondělí do soboty od 9 do 17.30 až 18 hodin. Větší obchodní domy mají otevřeno do 21 hodin. Pošty: Otevírací doby irských pošt jsou ve všední dny od 9 do 17.30 hodin, v sobotu od 9 do 13 hodin a od 14.15 (14.30) do 17 hodin. Malé pošty mají jeden den v týdnu zkrácenou pracovní dobu, většinou do 12 nebo 13 hodin. Z pošt lze zasílat dopisové zásilky, balíky, telegramy a faxy, telefonovat a v některých místech také posílat e-maily. Telefony: Telefonní automaty jsou na mnoha místech v tzv. Telecentres. Budky však najdete i na veřejných prostranstvích, například v autobusových nebo železničních stanicích, obchodech, hospůdkách, restauracích nebo hotelech. Z těchto telefonů lze bez problémů volat i do zahraničí. Národní telefonní společností je Telecom Eireann, která vydává telefonní karty. Ty lze koupit v Telecentres, na poštách a také v pouličních stáncích. Prodávají se v hodnotách 100, 50, 20 a 10 jednotek. Instrukce k telefonování jsou uvedeny vždy na telefonním přístroji nebo vedle něj. Rozhlas a TV: Národní rádiovou a televizní společností je Radio Telefís Éireann (RTE). Tato veřejnoprávní společnost provozuje dva televizní a pět rádiových kanálů. Britské rádiové a televizní programy jsou dostupné přes satelit. Suvenýry: Irsko nabízí celou řadu zboží vysoké kvality a mnohé výrobky jsou důkazem staletého fortele irských řemeslníků. Vliv keltského umění je patrný především na špercích, porcelánu a výrobků z křišťálu. Oblíbené jsou také výrobky z vlny. Turisté si často kupují například ručně tkaný tvíd, který obdivují pro jeho kvalitu, univerzálnost a barvy. Používá se k výrobě celé řady oblečení. Častým suvenýrem je sklo. Křišťálové a broušené sklo se vyrábí ve městech Waterford, Cork, Galway, Kilkenny, Tyrone a Dublinu, foukané sklo například v Kerry nebo Tipperary. A pokud vás žádný z těchto suvenýrů neuchvátil, protože jste spíše přes chuťové zážitky, můžete sáhnout po ručně vyráběné čokoládě. Ta nezklame nikdy. Elektřina: 220 voltů, 50 Hz.ZAJÍMAVÁ MÍSTACorkDruhé největší město v zemi, jehož historie sahá do 6. století. V nejbližším okolí Corku se nachází menší městečka, důležitá zemědělská centra. V samotném Corku stojí za návštěvu římskokatolická katedrála P. Marie z 19. století. Za povšimnutí stojí i návštěva obilného trhu, na kterém jsou honosné měšťanské domy z 18. století. Klasikou irského umění je kostel Haman Chapel ze začátku 20. století. Další krásné stavby leží v okolí Corku. Příkladem může být 40 kilometrů vzdálený historický zámek Hyde ve městě Fermay. Jiným hezkým místem je městečko Malow, v němž je zámek i domy z 18. století. Nezapomenutelný výhled do okolí nabízí vesnička Kai s velkým kopcem a největším Oghamským kamenem. DublinNejstarší zmínka o hlavním městě Irska se váže k dobám, kdy tu stálo keltské sídliště. Dublin postupem času získával na významu. Král Jindřich II. město ustavil královským, což mimo jiné znamenalo obrovský rozvoj obchodu, řemesel a kultury. Dublin se brzy stal centrem veškerého společenského, kulturního a politického dění v zemi, kterým je ostatně dodnes. Z časů, kdy bylo město ovládané Normany, pochází i první zajímavost - hrad vybudovaný v polovině 13. století. V průběhu staletí byl několikrát přestavován a rozšiřován. Dnes má dvě významné věže - Record Tower a Birmingham Tower, z nichž druhá byla postavena při přestavbě hradu ve 14. století. Na horním nádvoří se nachází velmi zajímavé muzeum zbraní s cennými exponáty. Další z mnoha zajímavostí tohoto krásného historického města je i nejstarší protestantský kostel v zemi - římskokatolická katedrála Krista s působivými interiéry od významných sochařských mistrů. Mezi honosné církevní stavby patří i katedrála sv. Patrika, hlavní protestantská stavba Dublinu. Její zvláštností je osmdesát metrů vysoká věž a hrobky hrabat z Corku. Turisté tu najdou i náhrobní kámen dublinského rodáka a slavného spisovatele Jonathana Swifta. Za pozornost stojí zámek Leinster House, který sloužil stavitelům známého Bílého domu v USA jako vzor. Milovníci umění jistě nepohrdnou pozváním do Národní galerie, ve které jsou díla takových mistrů štětce, jakými byli Tizian, Rubens a Fra Angelico. Za návštěvu stojí i nedaleké Muzeum moderního umění. Výčet pamětihodností Dublinu by nebyl kompletní bez budovy Starého parlamentu, kostela St. Michan´s Church a sídla Irské královské akademie - Academy House. Pro chvíle oddechu po náročné prohlídce města vám můžeme, samozřejmě kromě posezení v typických irských pubech, vřele doporučit i návštěvu jednoho z největších městských parků světa - Phoenix. Pokud však dáváte přednost poněkud jiném způsobu relaxace, můžete navštívit divadlo Abbey nebo známé Marino Casino. GalwayNeoplývá přílišným množstvím památek, ale určitě vás zaujme jeho okolí. Nejdříve se však s Bongo Bongo podívejte na dvě hlavní zajímavosti. První je kostel sv. Mikuláše, jehož interiér zdobí hlavní oltář a portál ze 16. století. Druhou památkou je Františkánský kostel se skvostným interiérem. Během výletu po okolí Galway můžete navštívit místo Cang u jezer Corrib a Mosk. Dříve tu žili králové z rodu O´Conorsů, díky nimž se tady dochovala řada románských staveb. Nejzajímavější je zámek Ashford v novogotickém slohu. Za návštěvu stojí i Clifden a pahorkatina v okolí. Její součástí jsou i stezky s působivým rozhledem po okolí. Pokud navštívíte město Aram z doby keltské kultury, projděte si památky z doby pohanů. GlendaloughMěsto, jehož historie je protkaná pověstmi a historickými povídkami. V 11. století tu byla postavena katedrála s okrouhlou věží. Bohužel její původní podoba nebyla zachována, protože honosná církevní stavba prošla náročnou přestavbou v 19. století. Kolem katedrály je křesťanský hřbitov a najdete tu i Převorův dům s reliéfy a zdobeným portálem. V horní části města je k vidění zřícenina kostela z 11. století s hrobkami keltských šlechticů či malebnou poustevnou sv. Kevina z 10. století. Na nedalekém útesu je lóže sv. Kevina. Při výletech do blízkého okolí navštěvují cestovatelé romantický ostrůvek. Ten je přístupný jen s převozníkem, který fortelně kormidluje malou loďku. Uprostřed ostrůvku se nalézá kamenný kostelík, základy pevnosti z 1. století a místní církevní řád míru. LimerickHistorické město, které bylo založeno už v době bronzové. Je plné krásných pamětihodností. Za vidění stojí například protestantská katedrála s bohatě zdobeným oltářem, s náhrobky významných představitelů města a chórovými lavicemi. Pozornost turistů upoutává i hrad z 12. století, který stojí severně od řeky Abbey. Zajímavá je návštěva městského muzea či galerie. V těsné blízkosti Limericku lze najít několik impozantních hradů, hrobek, zřícenin a kostelů. Mohutným dojmem působí například pevnost Bunratty a Carrigogunnel, jejichž návštěva slibuje skutečně skvělý zážitek. SligaStaré normanské město na západním pobřeží Irska se chlubí významnou památkou, honosným Dominikánským klášterem z konce 13. století. Jeho útroby ukrývají například bohatý oltář, náhrobky a zdobená okna. Další církevních budovou je kostel sv. Jana nebo římskokatolická katedrála. Nedaleko je pak k nalezení megalitický hřbitov v Carrowmore i prehistorické stavby ve městě Kracknarea. Turistické středisko s vodopády určené pro odpočinek se nachází zhruba deset kilometrů od Sligy u obce Balcoo. Západně od Sligy najdete několik klášterů a působivé přírodní útesy na poloostrově Belmullet. Vaší pozornost by nemělo ujít ani jezero Laugh Conns s půvabnými památkami, jakými jsou kostel černých jeptišek, kláštery či romantické pobřeží určené jen náctiletým návštěvníkům. WicklowSprávní středisko oblasti a významné turistické centrum. Wicklow bylo založeno Vikingy už v 9. století. Z místních památek je asi nejzajímavější Černý hrad z 12. století a kostel sv. Patrika. Další skvosty se nacházejí v blízkosti města, kde najdete například zámek a park s obrovským množstvím rostlin z celého světa. Ve městě Arklow stojí zříceniny hradu z 12. století a obloukový most, který stavitelé vystavěli už ve středověku. Pokud vás přestanou zajímat pamětihodnosti a pestrá historie města, můžete relaxovat v Glaghoge Valey a Anamoe Valey, což jsou dvě krásná údolí. Za návštěvu stojí i botanická zahrada v údolí Vartry.

Pokračovat na článek


FRANCIE

HISTORIEFrancie má dlouhou a bohatou historii. Ve starověku byla osídlena Kelty (Galy). V 1. století před naším letopočtem ji Caesar připojil k Římské říši. V té době byla označována jako Galie. Po pěti stech letech získala v dnešní Francii převahu Franská říše, která později odrazila vpády Arabů přes Pyreneje a za Karla Velikého ovládla značnou část Evropy. Po rozpadu Franské říše v polovině 9. století se nynější Francie stala jádrem Západofranské říše. Během 11. až 13. století Francie velmi zesílila a po tzv. Stoleté válce s Anglií (1337 až 1453) se stala vedoucí silou na evropském kontinentu. V dalších letech začala Francie expandovat. Za Ludvíka XIV. se zmocnila některých německých oblastí a po Velké francouzské revoluci, kdy se na čas stala republikou, anektovala i další území. Další vlnu výbojů zahájil Napoleon Bonaparte, ale po Vídeňském kongresu v letech 1814 a 1815 se Francie musela vrátit zpět do původních hranic. Po revoluci v roce 1848 se k moci opět dostalo císařství a Napoleon III. získal pro Francii území Savojska a Nizzy, ale v první prusko-francouzské válce přišel o Alsasko a Lotrinsko ve prospěch sjednoceného Německa a Francie se definitivně stala republikou. V první světové válce byla Francie