204ZOBRAZENÍ

Koncem 15. století objevil Kubu Kryštof Kolumbus, až do konce 19. století byl ostrov kolonií Španělska. Během španělsko-americké války se ho však zmocnily Spojené státy. Poté byla vyhlášena nezávislá republika, ale pod kontrolou americké velmoci. Ve 30. letech 20. století byla Kuba jednou z nejvíce prosperujících latinskoamerických zemí. Po úspěšných letech se však moci ujala revoluční vláda a prosadila socialistický experiment. Počátkem 90. let zažíval režim diktátora Fidela Castra silnou ekonomickou krizi, teprve před pár lety začal pozvolný hospodářský růst. I tak je Kuba sužovaná velkou chudobou.

VSTUPNÍ PODMÍNKY
Cestovatelům s českým občanstvím postačil do začátku roku 2000 cestovní pas. Od ledna 2000 je nutné vízum. Pokud se jedná o turistický pobyt, uděluje Kubánské velvyslanectví (Sibiřské náměstí 1, Praha 6, 02/24311253, 33321309, fax: 3121029, úřední hodiny 8.30 až 12.30 hodin) ve formě turistické karty, která stála dlouhou dobu 450 Kč. Podle některých zpráv stojí od začátku prosince 2000 rovných 630 korun. Tato karta může být vyřízena v rámci turistického pobytu přes cestovní kancelář. Jedná-li se o cestu za jiným účelem než turistickým, je nutno podat žádost o udělení víza na konzulárním oddělení zastupitelského úřadu Kuby v Praze (cena cca 35 USD).
Zvláštní režim funguje při udělování víz pro novináře - platí zákaz výkonu činnosti bez akreditace. Novináři musí obdržet pracovní vízum D-6 (obvykle stojí 50 USD, ale až do ledna se vydával zdarma). Poté se musí novináři akreditovat ve Středisku mezinárodního tisku v Havaně (CPI - Centro de Prensa Internacional), kde musí předložit průkazku a nahlásit místo pobytu. Poplatek je 60 USD). Získání víza trvá často velmi dlouho (i půl roku a více), kubánské úřady sledují zahraniční tisk a registrují novináře píšící o Kubě hanlivě. Tito novináři poté vízum, jehož vydání povoluje havanské CPI, nemusí obdržet. Stejně tak jako novináři, kteří v minulosti psali o Kubě s použitím materiálu získaného během svého turistického pobytu a tedy bez povolení k práci.
Při vstupu do země musí každý cestující vyplnit malý vstupní formulář. Kopii, která mu zůstává, musí bezpodmínečně předložit při opuštění země. Formulář je na hranici přísně vyžadován. V případě ztráty lze s určitým časovým prodlením (ověřování totožnosti turisty v centrální evidenci) získat nový. Při odletu ze země musí každý cestující povinně zaplatit letištní poplatek (20 USD za osobu). Kubánské úřady neuznávají argumentaci, že byly letištní poplatky zahrnuty v ceně letenky.
U přihlašovací povinnosti platí následující: ve vstupním formuláři, který cestující obdrží ihned při vstupu do země, se uvádí i místo pobytu v zemi - pokud cestovatel neuvede zajištění pobytu, kubánské úřady ho budou nutit zaplatit minimálně tři noci v hotelu, někdy hotel i předem určují. V případě ubytování v soukromí platí přihlašovací povinnost, kterou zajišťuje majitel domu (bytu). Za nesplnění přihlašovací povinnosti jsou kubánští občané tvrdě postihováni (síť domovních důvěrníků zajistí, že se o ubytovaném turistovi policie brzy dozví). V případě ubytování v hotelu turistu ohlašuje provozovatel. S přihlašovací povinností a snahou kubánských úřadů mít každého cizince pod kontrolou souvisí i problémy se stanováním či nocováním pod širým nebem - kubánské úřady tento druh turisticky turistiky nepovolují.
Všichni cestující mají právo dovézt nové předměty a zboží, jež není určeno k obchodování, v hodnotě 1000 USD. Výše celního poplatku je 100 % deklarované hodnoty, s odečtením 100 USD. Tohoto práva může být využito pouze jednou v roce. Platí přísný zákaz dovozu potravin a zbraní. Živá zvířata musí mít příslušný certifikát. Koncem roku 1997 vstoupily v platnost nové, přísnější celní předpisy, které vzhledem k nedostatku elektřiny na ostrově neumožňují dovoz energeticky náročnějších elektrických spotřebičů - především mikrovlnných trub, ohřívačů, videí, apod.
Od celních poplatků a daní je osvobozené toto zboží: věci osobní potřeby (ošacení, obuv, toaletní a mycí prostředky v rozumném množství odpovídajícímu době pobytu), další předměty jejichž hodnota nepřesahuje 100.00 USD. Kromě osobních předmětů je možno dovézt až 10 kg léků, dále cestující starší 18 let mohou dovézt 200 cigaret nebo 50 doutníků nebo 250 gramů tabáku, a 3 litry vína nebo jiných alkoholických nápojů. Zákaz dovozu se vztahuje na drogy, omamné a psychotropní látky, vyjma těch, které cestující přiváží podložené patřičným lékařským předpisem k osobnímu použití. Zakázán je i dovoz krevních derivátů, pornografie, výbušnin, lehkých motorových vozidel a motorů. Speciální předpisy platí pro zbraně, munice k nim, bodné a sečné zbraně, územní radiokomunikační stanice a přístroje, biologické a farmaceutické výrobky živočišného původu a/nebo pro veterinární použití, exempláře flóry a fauny a jejich části v jakékoli formě, potraviny pouze v průmyslově vyrobených a hermeticky uzavřených konzervách.
Speciální předpisy upravující dovoz zděděného majetku, předmětů obsahujících ušlechtilé kovy a drahé kameny a valut: v případě, že cestující doveze krátkodobě předměty jejichž hodnota převyšuje 5000 USD, musí vyplnit pro celní orgány Prohlášení o hodnotě, jež je třeba předložit při odjezdu ze země jako průkazný dokument takového dovozu. Jestliže cestující při svém odjezdu uvažuje o vývozu hodnoty převyšující 5000 USD, musí při svém příjezdu na Kubu deklarovat celkovou dovezenou hotovost. Nedeklarované předměty, předměty nepravdivě deklarované a předměty jejichž hodnota přesahuje 1000 USD jako maximální povolená hodnota, mohou být zadrženy nebo zabrány a cestující může být trestně stíhán. Povinná výměna valut a prokazování zajištění finančních prostředků pro pobyt a vycestování ze země na Kubě není.

PODNEBÍ
Kuba je největším ostrovem Karibiku a je proslulá nejen jedním z posledních komunistických režimů světa, ale i dlouhými písčitými plážemi, azurově modrým mořem s korálovými útesy, zelenými zahradami a borovicovými i mahagonovými lesy. Teplota vody nikdy neklesá pod 27 °C, podnebí je horké po celý rok. Dešťové přeháňky přicházejí mezi květnem a zářím, na podzim zase hrozí hurikán. Chladnějšími měsíci jsou leden až duben. Nejlepší dobou příjezdu na Kubu je zhruba v březnu, nebo pokud nemáte strach z hurikánů, na konci roku.
Cesta na Kubu je jednoduchá, protože do Havany létá mnoho společností z řady evropských letišť, ale bohužel ne z Prahy. Využít proto musíte některé z těchto měst - Barcelona, Berlín, Brusel, Frankfurt nad Mohanem, Lisabon, Londýn, Madrid, Manchester, Milán, Paříž, Řím.

DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Zastupitelský úřad ČR v Havaně: Embajada de la República Checa, Avenida Kohly No. 259, Entre 41 y 43, Colonia Nuevo Vedado, La Habana, telefon: 00537-333201, 333467, 333105. Důležitá telefonní čísla: policie 82-0116, hasiči 81-1115, taxi 55 5555, nemocnice Cira García Havana 24-2811 až 14, ambulance srdečních příhod 40-7173, Clínica International Varadero 66-7226, letiště José Martí (inf. o mezinárodních linkách) 33-5777.

NEMOCNICE, SLUŽBY
Cizinci jsou ošetřováni v kvalitní nemocnici Clinica Central Cira García. Ošetření není poskytováno bezplatně, za konzultaci praktického lékaře se platí přibližně 25 USD. Ve větších turistických střediscích jsou obdobné nemocnice pro cizince. Samozřejmě je vhodné uzavřít na cestu zdravotní pojištění - finanční náklady na léčbu a medikamenty na Kubě jsou srovnatelné s náklady ve vyspělých průmyslových zemích. Dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče platí recipročně pouze pro pracovníky diplomatických misí a je v současné době předmětem jednání obou stran, konzultují se formy plnění této dohody v souvislosti s placením některých lékařských výkonů a léků.
Důležitá telefonní čísla na zdravotnické instituce: první pomoc 79-5400, nemocnice Clínica Central Cira García 24-2811 až 14, kardiovaskulární ambulance 40-7173, mezinárodní klinika na Varaderu Clínica Internacional Varadero (05)66-7226.
Pro cestu na Kubu není předepsáno žádné povinné očkování, doporučené je očkování proti žloutence typu A i B. Je třeba vzít v úvahu problém s pitnou vodou, nelze používat vodu z místní vodovodní sítě, ale pouze vodu kupovanou v láhvi s neporušeným uzávěrem.
Služby jsou na nízké úrovni, doporučujeme nakupovat za USD ve speciálních prodejnách pro cizince či pracovníky z ciziny. Ceny za základní potraviny v nich odpovídají cenám v České republice. Na Kubě se platí oficiální měnou peso. Bankovky jsou po 3, 5, 10 a 20 pesos a mince po 5, 20 a 40 centavech a 1 peso. Na cestu místními městskými autobusy si musíte opatřit mince po 5 centavech, jedna cesta stojí přibližně 20 nebo 40 centavů. Minci v hodnotě 20 centavů se říká peseta. Kubánci raději vlastní USD. Je velmi malá možnost utrácet kubánská pesa, ledaže byste si obstarávali potraviny pro vlastní spotřebu. Proto doporučujeme vyměnit absolutní minimum, pokud vůbec. Pesa můžete potřebovat ve vlaku, na toaletách, při koupi pohledů nebo známek. Stejně dobře však můžete používat i USD. Cestovní šeky v amerických či kanadských dolarech jsou tu platné. Většina platebních karet, jimiž disponují občané ČR, není na Kubě přijímána.
Hotelů je na Kubě dostatek, ale většinou jsou velmi drahé. Pětihvězdičkové hotely stojí kolem 100 USD za noc a většinou jsou postaveny společně se zahraničními firmami. Tříhvězdičkové hotely často pocházejí z padesátých let 20. století a stále tak vypadají, stojí zhruba 40 USD. Na Kubě je však možné zajistit i levnější ubytování v některém z nemnoha malých hotelů. V hlavní sezóně, od prosince do února, je nezbytné při rezervování platit zálohu předem. Mimo sezónu je možné rezervovat v recepci. Po 31. srpnu je řada hotelů částečně uzavřených a nabízí jen omezené vybavení, žádné restaurace ani bazén.
Levnější variantou pobytu než velmi drahé hotely jsou kempy. Oficiální místa ke kempování jsou po celém ostrově, v hezkém prostředí a za nízkou cenu. Například El Abra International Campsite na poloviční cestě mezi Havanou a Varaderem má rozsáhlé vybavení (půjčovnu aut, kol, mopedů, možnost vodních sportů, tenis) a možnost skupinových výletů. Kempování mimo oficiální místa je zakázáno. Cubamar, Calle 15 No 752 esq Paseo, Vedado (tel.: 30-5536/9, fax 33-3111) zařídí rezervace a dopravu do penzionů nebo chatek v celém kraji, otevřeno ve všední dny od 8.30 do 17 hodin a o víkendu do 12 hodin.
Na Kubě je možné i ubytování v soukromí. Podnájem s rodinou přijde na 10 až 25 USD denně. Ačkoli vás na ulicích budou kontaktovat zprostředkovatelé ubytování, bezpečnější je rezervace přes agentury. Paladares (soukromé restaurace) mohou být dobrým zdrojem informací o místu pobytu. Pokud nemají vlastní pokoje, poradí vám, kde je najdete. Musíte si dopředu rozvážit, kam pojedete, zjistit, zda je tam obyčejná voda i dostatek potravin. Pamatujte na to, že Kubánci mohou nakupovat potraviny na příděl. Potravin není dostatek ani k pokrytí požadavků obyvatel a žádné extra potraviny není ani za USD možné koupit, takže si přivezte vlastní nebo počítejte s tím, že budete platit nehorázné turistické ceny.
Problém s potravinami se odráží i v úrovni stravování, které by se proto mělo plánovat dlouho dopředu. Kvalitních restaurací je nemnoho. Státní podniky mají malý výběr v menu, jednotlivé položky navíc často nejsou k mání. Soukromé restaurace jsou lepší. V každém případě platí, že pokud není stravování formou bufetu, většinou je velmi pomalé. Ve městech naštěstí najdete kiosky, kde si můžete zakoupit sendviče a malé občerstvení. Elektrické napětí je 110/120 V, 60 Hz.

DOPRAVA, ČAS
K půjčení vozu vám postačí mezinárodní řidičský průkaz, který platí po dobu 180 dnů pobytu na Kubě. Poté je nutné zažádat o místní řidičský průkaz, což je ale pouze formalita, není nutné žádné přezkoušení z pravidel silničního provozu. Na Kubě je řada státních i privátních půjčoven automobilů, nejznámější je Havanautos. Věnujte pozornost pojištění. Obvykle se při vypůjčení skládá záloha, kterou obdržíte zpět při vrácení nepoškozeného vozu. Pronajmout si můžete také jízdní kola a mopedy.
Na Kubě se jezdí vpravo. Národní dálnice jsou v přijatelné kvalitě, ale ostatní silnice jsou všeobecně špatně udržované. Řada silnic je také během dešťů nesjízdných, jen málokterá komunikace je osvětlená, takže noční jízda je nebezpečná. Většina kubánských vozů stařičké modely v katastrofálním stavu, a proto musíte být při řízení opatrní. Hojnost chodců, bicyklů a zvířat na silnicích je dostatečný argument pro pomalou jízdu.
Autobusy jsou nejrozšířenějším způsobem cestování, mnoho z nich je klimatizovaných. Lidé používají dálkové autobusy, které jezdí mezi většinou měst. Jsou levné, spolehlivé, ale mohou být přecpané, především v ranní či odpolední špičce. Hlavní železniční trať vede z Havany do Santiago de Cuba. Vlaky jezdí dvakrát denně, řada z nich má klimatizaci i občerstvení. Vlaky jezdí z Havany také do dalších velkých měst. Taxíky, ať už státní či privátní, jsou levné, ale není jich mnoho. Většinou jde o stařičké vozy. Objednávají se prostřednictvím hotelu. Jistější je cenu předjednat. Městskou hromadnou dopravu zajišťují autobusy, minibusy a taxíky. Čas na Kubě je minus šest hodin.

NEBEZPEČÍ
Bezpečnostní situace v zemi je relativně dobrá vzhledem k vysoké přítomnosti policie ve všech turisticky zajímavých místech a na silnicích. Přesto je třeba brát v úvahu, že v centru Starého města v Havaně, na nábřeží (Malecón) a v některých místech Varadera, existuje zvýšená kriminalita a nedoporučuje se vycházet v pozdních nočních hodinách. Všeobecně se vyskytuje nebezpečí okradení drobnými zloději na ulicích. Proto není vhodné nosit s sebou větší finanční hotovost, ale i šperky z drahých kovů. Je třeba si hlídat fotoaparáty, kabelky, kamery, apod.
Kuba se v posledních letech stala střediskem sexuální turistiky. Koncem roku 1999 sice kubánské úřady zakročily velmi rázně proti prostituci, takže se přestalo objevovat velké množství prostitutek přímo na ulicích, nicméně ve skryté formě prostituce prosperuje dál. Na prostituci je samozřejmě vázána další kriminalita.

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Baracoa
Město mezi dvěma malebnými zálivy u nejjižnějšího bodu Kuby - Cabo Maisí. Město založil roku 1512 Diego Velázquez jako vůbec nejstarší evropskou osadu. Baracoa byla až do roku 1960 dosažitelná pouze lodí, teprve pak dělníci dokončili silnici, která město spojila s okolní pevninou. Půvab města znásobují palmy podél pobřeží. To, že se v minulosti jednalo o velice důležitou španělskou osadu, připomíná i přítomnost tří impozantních pevností - Fuerte Matachín s Museo municipal, Fuerte de la Punta s vyhlášenou restaurací a El Castillo de Sebouruco, z níž je dnes pěkný hotel.

Havana
Zařazení Staré Havany (La Habana Vieja) do seznamů UNESCO odstartovalo rekonstrukce i rozsáhlé restaurátorské práce. Desítky vybraných budov byly přeměněny na muzea, která dnes společně s působivými kostely, skvostnými paláci, zámky, revolučními pomníky i tržišti originalitou a krásou nadchnou i nejnáročnějšího cestovatele. Rekonstrukce se ale nedočkaly obytné čtvrti města, přestože téměř polovina domů je ve špatné stavu a každý rok se téměř 300 budov stává vyloženě nebezpečnými a jejich obyvatelé musí být evakuováni.
Prohlídka města obvykle začíná na Plaza de la Catedral, na jednom z nejkrásnějších náměstí Havany. O víkendu žije náměstí čilým životem se stánky plnými ručně vyráběných předmětů a suvenýrů, s pomalu procházejícími turisty i desítkami metařů, kteří svou práci vykonávají jako důležitou ceremonii. Nepravidelné věže katedrály Catedral de San Christóbal de la Habana dominují náměstí. Jen několik kroků odtud leží Castillo de la Real Fuerza, údajně nejstarší koloniální pevnost v celé Americe, jejíž západní věž zdobí bronzová korouhev z roku 1632. La Giraldilla, jak se postavě na vrcholku věže přezdívá, je údajně Dona Inés de Bobadilla, která marně čeká na svého manžela, badatele Hernanda de Soto. Ten odjel na Floridu hledat Fontánu mládí a byl sněden kanibaly.
Na královském náměstí Plaza de Armes, které je hustě pokryto palmami, je každý víkend trh s použitými knihami, jakýsi gigantický knižní bazar. Náměstí vévodí impozantní budova Palacio de los Capitanes na západní straně. Kdysi sloužila jako sídlo španělského velitele, armády USA i jako prezidentský palác. Dnes se v jejich prostorách nalézá Městské muzeum. Třída Calle Obispo proslulá pobytem Ernesta Hemingwaye je zónou s desítkami obchodů, s restauracemi i sympatickými kavárničkami. Prado, které bylo v 19. století místem setkávání havanské společnosti, není jen proužkem hezkých, restaurovaných hotelů a mramorových laviček, ale i plochou, kde uvidíte desítky chudých a špinavých obyvatel města.
Centrální Havana, před revolucí jedna z nejkrásnějších a nejreprezentativnějších částí města, dnes hraje nepříliš významnými pastelovými barvami. Silnice hyzdí vyježděné koleje a stará rezivějící auta, mezi domy pobíhají desítky toulavých psů. Mnoho cestovatelů dobrovolně vypustí tuto čtvrť z programu a dá přednost prostředí komfortnější Staré Havany s širokou plejádou míst, které stojí za shlédnutí.
Jednou z dominant je budova Capitolio Nacional, ne nepodobná Bílému domu v americkém Washingtonu. Zdejší stavba je však podstatně bohatší na detaily. Do roku 1959 sloužila jako sídlo Kubánského kongresu, dnes je tu úřad Kubánské akademie věd a Národní vědecko-technická knihovna. Jedna z nejstarších doutníkových továren leží na západ od této budovy, pracuje tu více než 400 lidí, kteří vyrábí ručně vyráběné doutníky. Továrnou je možné projít v rámci placené prohlídky s průvodcem.
Havanské Čínské město má přátelskou a vřelou atmosféru, venkovní kadeřnictví i početné stánky rychlého občerstvení. Čtvrť Vedado je místem, které bylo odjakživa centrem americké komunity v Havaně. Neblaze proslulí mafiánští bossové, například Lucky Luciano a Meyer Lanski, udělali z tohoto místa atraktivní zajímavost především pro americké turisty, kteří sem přijížděli za levným sexem, alkoholem i hazardními hrami. To však trvalo jen do roku 1959, kdy Fidel Castro zásadně změnil tvář čtvrti a místo pozbylo věhlasu i přitažlivosti pro mnohé turisty. Dnes je Vedado čilou a rušnou rezidenční čtvrtí s památkami, které rozhodně stojí za vidění. Náměstí Plaza de la Revolución je obrovský, strašidelně prázdný prostor, na němž se tradičně konají masové demonstrace. Političtí představitelé tu přednáší své ohnivé proslovy statisícům Kubánců z pódia umístěného před 142 metrů vysokým památníkem José Martího. Coppelia, nejproslulejší cukrárna se zmrzlinou v zemi většině z nás známá z filmu Jahody a čokoláda, leží severně odtud podobně jako dva luxusní hotely, Nacional de Cuba Hotel a Riviera. Oba byly postaveny za peníze mafie, protože se v nich dříve nacházela kasina.
Největším hřbitovem Havany je Cristóbal de Colón, které sice není turistickou zajímavostí, ale najdete tady jedinečné ukázky pohřební architektury i originální sloupoví. Je místem posledního odpočinku více než osmi set tisíc lidí včetně vůdců hnutí za nezávislost i revolučních mučedníků.
Z dalších zajímavých míst zmiňme Miramar, prestižní obytnou čtvrť západně od Vedado přes řeku Río Almendares. Široké třídy jsou domovem zastupitelských úřadu rozličných zemí, obchodů, nákladně zrestaurovaných domů i vil zdejších politických prominentů. Ulice brázdí luxusní limuzíny i sportovní vozy. Závistivé oči většiny "obyčejných" obyvatel města směřují k velkolepému sídlu La Maison, v němž můžete koupit jen nejdražší světové zboží, šperky a kosmetiku. V této čtvrti se pohybují a žijí tzv. fulanos - bohatí Kubánci, kteří bez ustání mávají mobilní telefony a dívající se na svět skrze tmavá skla pozlacených brýlí.
Zajímavým místem v okolí je Museo del Ministerio de Interior s předměty dokumentujícími období Studené války mezi Kubou a USA. V expozicích najdete i takové kuriozity, jakými jsou vybuchující doutníky a mýdla, které prý byly určeny k zavraždění Fidela Castra. Hustě obydlená část města je Hemingwayovo přístaviště. Velké oblibě se těší tradiční Mezinárodní rybářský turnaj pojmenovaný po slavném spisovateli. V části města San Francisco de Paula, pouhých patnáct kilometrů jihovýchodně od centra Havany, najdete vilu, ve které žil Ernest Hemingway dlouhých dvacet let. Finca la Vigía, jak se tato bílá budovy nazývá, je chráněná jako Museo Hemingway, jehož interiéry však nejsou přístupné a můžete si je prohlédnout jen venkovními okny. V okolí jsou hroby autorových psích miláčku i jeho zamilovaná rybářská loďka El Pilar.

Santiago de Cuba
Město, které je odjakživa největším rivalem Havany v literatuře, hudbě i politice. Často se mu říká Kolébka revoluce, protože právě Santiago de Cuba hrálo ústřední roli ve svržení Batistova režimu. Dnes je to druhé největší kubánské město a na rozdíl od jiných měst Kuby je tu cítit karibský ráz s výrazným vlivem bývalých francouzských osadníků a Haiťanů, kteří sem přišli v 19. století. Odlišný charakter města je dán i jistou izolací od Havany.
Santiago je pulsujícím pestrobarevným městem, jehož historie si v ničem nezadá s historií hlavního města. Najdete tu nejstarší kubánské paláce (například Casa de Diego Velázquez) i originální muzea (Museo Municipal Bacardí). Přehlédnout nelze ani Bahía de Santiago de Cuba a řadu pozoruhodných domů s železnými balkóny, okázalými okny i úzkými vnějšími schodišti. Zdejší hřbitov Cementerio Santa Ifigenia je místem posledního odpočinku mnoha významných revolucionářů včetně José Martího, jehož balzamované tělo je tu vystaveno.
Severovýchodně od Santiaga leží Bayamo, hlavní město provincie Granma, nejjižnější bod země a nejnavštěvovanější region Kuby. Tato oblast sehrála důležitou roli v kubánském boji za svobodu, když se tu 2. prosince roku 1956 vylodil z lodi Granma Fidel Castro s dalšími vzbouřenci. V roce 1968 tu vypukla první válka za nezávislost, když kreolský osadník Carlos Manuel de Céspedes daroval svobodu svým otrokům, zformoval armádu a obsadil východní konec ostrova.
V Bayamu vládne příjemná, míruplná atmosféra, která je ideální pro desítky tisíc turistů, kteří sem každoročně přijíždějí. Centrum města je soustředěno kolem Parque Céspedes, nádherného stinného parku s dlouhými mramorovými lavičkami, na nichž s radostí spočine nejedno tělo unaveného turisty. Park zdobí také sochy Carlose Manuela de Céspedes a Perucha Figueredo, autora kubánské hymny. Na severní straně parku leží Ayuntamiento, kde roku 1868 Céspedes vyhlásil samostatnost Kuby. Na zajímavá místa je bohaté i nejbližší okolí, kde najdete i plochu, na níž byl zastřelen José Martí. Za návštěvu stojí největší národní park Kuby - Gran Parque Nacional Sierra Maestra.

Trinidad
Půvabné město pod pohořím Sierra del Escambray se pyšní mnoha přezdívkami - Město ticha noci, Žluté město, Perla Karibiku či Tropická kolonáda. Díky zdejší malebnosti se není čemu divit. Ale popořádku. Historie Trinidadu, třetího nejstaršího města hrdé Kuby, se začala psát už v prvních letech 16. století. Později proslulo i častou přítomností Hernanda Cortéze, muže, který tu verboval žoldáky pro své výboje do nedalekého Mexika. Působil tu i kněz Bartolomé de las Casas, apoštol indiánů. Tyto krátké etapy v historii Trinidadu však rozhodně nezměnily nic na způsobu života jeho obyvatel, kteří po staletí pěstovali tabák a prodávali solené maso. Teprve v 19. století nastala zásadní změna, protože se do Trinidadu přistěhovali francouzští zemědělci ze sousední Haiti. Okamžitě tu začali s pěstováním cukrové třtiny, což je patrné i ve žhavé současnosti.
Dnes je Trinidad třetím největším městem země, které ještě nezasáhl turistický boom. Patrně také díky tomu si Trinidad uchovává svou atmosféru. Je plné koloniálních staveb, nenápadně rozesetých v křivolakých zastrčených uličkách. Je město mystického půvabu, který nedokázal zničit ani čtyřicetiletý útlak socialismu. První kroky cestovatelů by měly vést určitě do Muzea revolučního hnutí, zakukleného v útrobách bývalého františkánského kláštera. Za malý peníz tu můžete vystoupat na vysokou dřevěnou zvonici, odkud je nezapomenutelný pohled na celé město. Klubko neskutečně zamotaných a rozvětvených ulic, v nichž žije takřka padesát tisíc obyvatel, vám téměř vyrazí dech. Uslyšíte žhavé rytmy latinskoamerické hudby a ucítíte vůni typických specialit, která se line z desítek příjemných barů a restaurací. Přímo pod vámi leží areál františkánského kláštera s mohutným chrámem, který těžce nese přítomnost nezničitelné komunistické strany a jejích pohlavárů.
Na cukrovarnickou minulost dnes upozorňuje především nedaleké údolí Valle de los Ingenios, právem zapsané do seznamu UNESCO. Jeho centrem je vesnička Manaca Iznaga, ve které stále stojí téměř padesátimetrová věž. Právě odsud střežili nelítostní otrokáři trýzněné otroky, kteří tu v potu tváře a nelítostných podmínkách sbírali cukrovou třtinu. Dnes, desítky let po zákazu otrokářů, zde jsou stále k vidění jednotlivá políčka i chudé chatrče otroků. V jejich sousedství se nacházejí nejen mlýny na zpracování úrody, ale i bohaté haciendy otrokářů.